Byly to hezké časy, když Tatra vyráběla osobní auta. V roce 1996 se představil poslední model T 700, který se bohužel příliš neuchytil mezi zákazníky.
„TATRA 700 se stala se přímým nástupcem Tatry 613 po jejím čtvrtém faceliftu a neprosazením se mimořádně zdařilého projektu Václava Krále T613 Prezident do samotné sériové výroby.
TATRA 700 vznikla v rekordně krátké době, kdy od prvních skic Geoffa Wardla, který byl pověřen navržením designu nové osobní Tatry a vznikem prvního funkčního prototypu uběhlo neuvěřitelně krátkých deset měsíců.
Podmínky pro výrobu nového osobního vozu byly dány především mizerným finančním stavem závodu, kde se nenacházely prostředky na vývoj zcela nového modelu oproštěného od zátěže kterou na svých bedrech nesla Tatra 613 s ohledem na svou nedávnou minulost a její silné technické zastarání. Proto bylo přistoupeno k vývoji modernizovaného vozu pouze za předpokladu, že jeho výroba bude provedena rychle a s co nejmenším finančním a technologickým zatížením.
(…) Bylo zřejmé, že pro stávající dobu bylo vozidlo nedostatečné. Zákazníci si žádali modernizaci v technologiích, které již dávno byly samozřejmostí jako např. airbagy či ABS, čemuž automobilka nebyla schopna vyhovět. Proto o sedmistovky nebyl zájem a jejich výroba klesala až na hodnotu, kdy výroba osobních automobilů byla pro závod Tatra již doslova reklamní záležitostí. Proto se v roce 1999 výroba osobních Tater zastavila (…)“[1]
Na fotografii níže můžete vidět TATRU T700 s jejími předchůdci – modelem 613 a 603.
Tatry před hotelem Praha, rok 1996.[2]
Fotografie je impozantní hned z několika důvodů. První je samozřejmě kompozice, kde jsou vedle sebe zaparkovány nejznámější představitelé osobních vozů této značky z druhé poloviny 20. století. Druhý je místo, kde je fotografie pořízena – příjezdová cesta k bývalému hotelu Praha v pražských Dejvicích.
Hotel Praha
Hotel Praha je také velice zajímavou kapitolou našich novodobých dějin. Původně vznikl pro potřeby Komunistické strany Československa. Jeho účelem bylo zajistit ty nejlepší ubytovací služby pro politické činitele a delegace, ale i pro další osobnosti oddané ideologii komunismu. Jedním z častých hostů v období před i po revoluci byl například Jásir Arafat, bývalý prezident palestinské autonomie.
Hotel byl zprovozněn po šesti letech stavby – v roce 1981 – až do roku 1989 nebyl přístupný veřejnosti. Na rozpočet se při stavbě příliš nehledělo a tak neměli umělci svázané ruce. Hotel byl napěchován špičkovým výtvarným a sochařským uměním.
V roce 1990 přešel do majetku Hlavního města Prahy a byl provozován jako běžný „luxusní“ hotel. V 90. letech v něm byla ubytována řada světových celebrit, mj. Tom Cruise při jeho návštěvě Prahy v březnu 1995. Služby hotelu si velice chválil.
Severozápadní průčelí hotelu Praha s hlavním vchodem ze Sušické ulice v pražských Dejvicích, rok 1988. Před hotelem jsou zaparkovány vozy (zleva) Tatra 613, Ford Fiesta 1. generace, Opel Omega A a další Tatra 613.[3]
V roce 2002 byl hotel prodán do soukromého vlastnictví a o 11 let později odkoupen společností PPF Petra Kellnera. Ta jej nechala v roce 2014 zdemolovat. Na jeho místě je dnes poměrně rozsáhlý park.[4][5]
Příběh hotelu Praha jen podtrhuje příběh osobních vozů Tatry, na které bylo pohlíženo podobně, jako na hotel samotný. Ten byl považován za přežitek komunismu a jeho provoz byl nerentabilní. Faktem je, že Tatra po revoluci také nesla těžké břímě socialismu a asi není nutno zmiňovat, že model 603 a 613 se často vyskytoval v prostorách hotelu už před revolucí. Hotel byl neustále monitorován státní bezpečností.
Zdroje:
- Miloš Bukáček – web TATRA 700 – historie vzniku, online, odkaz zde
- Fotografie Tater před hotelem – Auto Tip 19/96, foto: V. Novák
- Fotografie – ČTK / Alexandr Janovský, rok 1988.
- Kateřina Bečková – Zbořeno. Zaniklé pražské stavby 1990-2020, kniha, str. 134,136, nakladatelství Paseka, rok 2021
- Pavel Karous: Hotel Praha, kniha, vydavatelství BiggBoss, rok 2019